Zodpovědnost

navazující i na reel z 30. 7. & toto téma vyvstává v těchto dnech ještě více v rámci kontemplativních chvil díky aktuální energii temného měsíce

aneb nebojme se temnoty, která v sobě nese potenciál hojení, rozvoje a projasnění

Pozn: někdy mám pocit, že o nepopulárních věcech neumím psát uhlazeně, že píšu asi až moc přímo a i když se snažím, tak moje slova možná působí na někoho drsně – tak jen pro čtenářský pohled v rámci následujících řádků (které postupně sepisuji, upravuji, přepisuji, mažu a doplňuji několik předešlých týdnů).

“Nejsme zodpovědní jen za to, co děláme, nýbrž i za to, co neděláme.” (Molliére)

~ možná ožehavé téma, související s neoblíbenými vrstvami dotýkajících se citlivých míst uvnitř nás
~ ale i o tom je vnímání sebe a svého života

& ve statečnosti se podívat tváří v tvář sami sobě a svým slabým/vyzívajícím místům v rámci iniciačního procesu
/ a i já si toto téma otevírám a připomínám, abych se vyhnula pocitům bezmoci

~ tak s odvahou / kdy můžeme pustit pohodlí svých zajetých kolejí a poznávat nové možnosti a obzory/ a otevřenou myslí nejen do čtení (; i já s odvahou sdílím)

> tématu, které se dotýká každodenních rozhodnutích a ne-činech

> včetně těch, které souvisí s tím, co bychom chtěli (nebo to říkáme)
A věřím, že mám ve svém okruhu právě takové, kteří jsou k mým písmenkům otevření, ať už máme každý jakoukoli různorodou cestu.

Takže: jak to vnímám:

něčemu bych se ráda věnovala nebo mám o něco zájem nebo je mým přáním
* tak udělám maximum: co je v mých silách si pro to-sebe udělat čas (který se vygeneruje také mým záměrem a věnující energií)
* i když se mi ne vždy automaticky tak tolik chce* a nemám k tomu (ideální) podmínky nebo nejvhodnější vliv postavení hvězd**
* a i když by se i s mým max možným snažením daná věc nepodařila, tak vím (a pro klid duše a svědomí), že z mé strany jsem tomu vyšla co nejvíc naproti
priority (vs. nemám čas vs. moje volby)
Jen pro zajímavost: kolik hodin týdně zabere koukání na televizi nebo skrollování na sociálních sítích a všemožných ^zábavných webech nebo prohlížení věcí v obchoďákách
Tento čas lze také alokovat jinak – je to o nastavení a tom rozhodnutí, jak ten čas využít.
A je to i o důležitosti, kterou daným věcem chci přiřadit a tím čerpat jejich ne/výhody.
Takže: Mám nebo nemám 1 nebo 2 hodiny týdně čas na to, co si přeji zažít nebo si dopřát?
Také je fajn si zvědomit: Opravdu to chci?
Skutečně mé chtění (slova o chtění) vychází z mého upřímného pravdivého nastaveních vnitřních pohnutek a zájmů? A pokud ano, co mi brání v jejich uskutečňování a plnění?

Zodpovědnost za sebe, své rozhodování, činy i nečiny a následky z nich plynoucí je něco, co kultivuje nejen čas, který si chci věnovat, ale v zásadním rozsahu sebe a svět kolem mě – a nejen v blízkém okolí .

K zodpovědnosti je také třeba přiznání si sebe sama, jak to uvnitř sebe mám.
Je nebo není mým záměrem žít život “o sobě ~ beze mně” – čili podle jiných nebo ve víru vnějších události a nebo pod nadvládou nezkultivovaných myšlenek v hlavě.

Bez zodpovědnosti a odvahy si pak stále můžu říkat, jak jsem oběť okolností a odebírám si možnost být (**spolu) tvůrcem a strůjcem svého života.

Chci nebo nechci? <, kdy beru širší rozsahy a pole působení
Můžu se rozhodnout: buď ano nebo ne >> tím objevím tu svobodu a novou energii, která i s tím přichází
(např. vánoční úklidování nebo pečení cukroví: ne|musím vs. ne|chci).

A ať už tak nebo jinak – oboje je v pořádku A oboje je mé rozhodnutí se zodpovědností .

~ pokud jste dočetli až jsme, díky, že jste si dali prostor a otevřenost sobě i druhým

~ s odvahou a srdcem (ruku v ruce s emaptií a se sou-citem)
♡ Eli

*ano, i mně se ne vždy chce například si dopřát praxi jógy, mám plno jiné práce a do toho nehýřím energií (a pak záleží i na druhu únavy) > ale vím, že to, co mi přinese takto věnovaný čas přinese, má pro mě a mé tělo větší hodnotu a dosah s rozsahem a cítím se pak lépe s jógou, než bez ní (a pak i ta práce mi jde lépe a únava zmizí nebo se zmenší ;))
**a vím, že jsou životní situace, kdy to nejde a prostor pro něco aktuálně není /nebo nemoc – ale vi víte, jak to myslím a že tento obsah neabsolutizuji na všechno